Heřman, Hermína 7.4.

Kouzelnická jména, rozdělené z jedné osoby, která svou totožnost skrývala únikem do jiné bytosti.
Málokdy se sejdou dvě jména v jeden den. Co si tak vybavuji, tak první pár, co z Edenu vyšel hřešit.

Heřman, byl původně germán, častěji oslovovan HerMann, ale protože že kmen slovanský nepřihučil jazykům germánským a liboval si spíše ve sbírání květin a bylinek, náš potulný germán znal všelijaké lektvary a proslul i sbíráním HEŘMÁNku a to bylo i na počátku jeho slovanské odnože.
Né však pokaždé se podařilo nějakého churavého uzdravit, ba naopak smrt následovala po marných pokusech oživování, byla na Heřmana vyhlášena odměna na dopadení. Kraje kolem Řípu, však pro našeho germána byla vskostná a tak raději volil přestrojení v něžnou polovičku svého já. Aby nezapadl do zapomnění, zvolil jméno sobě podobně a to HerMina. Ta poté získala takovou moc, že se na nepodařené skutky Heřmana zapomnělo a tak si náš germán vesele užíval kraje slovanského.
S odhalením přišel až sám, na loži, ze které kráčel do svatých lodžií a tajemství odhalil svým přátelům.