Radoslav 6.5.

Rado slav, znela prva slova po vstupu do autobusu. Takto nejak to také bylo na pocatku. Jeste neb byl znam Rada vacatko, ci snad nejaky Radek, ktery casto vchazel s velkym ocekavanim do nejake mistnosti.
To za casu Bivoje a jemu podobnych, pote co pronesl pamatnou vetu 'jdeme na kance' a ono se skutecno slo.
To pak nastalo ptekvapeni, kdyz na stole po navratu lezela kanci hlava a duvod? Zdolal se ten nejvetsi kanec v sirokem kraji. I Radek na ni cekal a tak se slovanska druzina ocekavajice sveho druha veselila a sam Bivoj pri vniknuti ocekavaneho Radka pronesl, RadoSlav, mame kance. Jenze to se misto naseho statneho druha ve dverich objevil neznamy panoch posel, ktery pouze slovanum nesl zpravu z Germanie a protoze byl novy a moc slovanstiny neznal … (nutno opustit BUS) …. A byl hladový, tak jako právě já, velice rád se přidal na slovanskou hostinu s kančím pašíkem. Jedl tak intenzivně, jelikož jeho akutnost vehemenční razance dáti soustou do úst, že se nikomu nepředstavil a z úsměvně vyhlížejícího obličeje Bivojova pocítil hřejivé teplo přítele, že na napřaženou náruč, která očekávala příchod Radeka, usedl bezmyšlenkovitě za stůl a jal se dlabati.
Když po pár udivených minutách skutečně vstoupil mladý Radeka, již nebylo od Bivoje proneseno "Rado slav", ale jen udivené společnost, co že se tu děje.
Když se mladý Radeke tázavě zeptat o koho se jedná, nědko pronesl, že to je Radoslav a tak vzniklo toto jméno.

Toť histerická minulost našich předků.
Čas nás tlačí, žaludek také, proto zpátky do prácovního zápalu a význam jmen ponechme na další slovanské dny.

Sláva všem Slovanům