Svatava 11.5.

Jsem stinem, kvetiny jsem slabou teckou
A kdyby život byl tochu jasnejsi i ja bych byl trochu stastnejsi... To si pobrukuju od rana, co jsem zahladl ranni paprsek pred sestou. Ale fotit se mi fakt nechtele. Ani to za moc nestalo a pripadalo mi to, no spise sila tepla byla zrejma a chladne slunko na profoukane hladine nebylo padnym duvodem opustit spacak. Takze zvesela jsem si pobrukoval, bo jsem si jestre tridil myslenky tulaka.
Pokud jen petinu budu realizovat, tak jsem dobrej...

No a potom jsem se pri baleni zdaraku zasnil, slunko dopada z vychodu, nasleduje ho studeny vetrik a na hladine se zobrazuji svetelna pismenka. Objevilo se tam slovo zoufalstvi a tu razem TataBojs vystridala pisen Muchomurky bile a tu melodii nejak nemohu dostat z hlavy, takze nas tochu pribrzdila a musel jsem to zde napsat, ... Budem sbirat v lese, ho oohoo ooo. MB...
Slunko pali, ale ten vitr mu ubira na sile.
Presunu se k Certovu jezeru, tam budu za par okamziku...
Trufale tvrzeni, necela hodinka jen to mlasklo. Bo se tudy dlouho nesel zapomnel jsem na certovu stezku.
A pak ze cesta do pekla je snadna:-)
Potkal jsem alespon snehulaka a pri brodejin mokrinama jsem zmenil song v hlave, ale nevim kterej to od Psich vojaku byl, snad kdyz jsem se zaboril do Hustyho bahna promenil jsem slova za ... Ale zacina mi bejt tohle mesto tesny Snad Mysticky Rusky OP.4
To neni podstatne a se Svatavou to nema co do cineni. Snad jen ta mistni povidacka o pradlene, co chodila prat do Certova jezera, protoze zde pradlo melo nadechanejsi vzhled, ale tradovali se zde zvesti, ze o pulnoci se zde setkavaji certi z z sireho okoli a osnuji plany na nepoctive dusicky.
Tu se nase stradava pradlena rozhodla vyprat panske pradlo o pulnocnim uplnku, aby pripadna odmena byla trochu vetsi nez obvykle. A tak svuj zamer rekla sve sousedce Valerii, kterou stale mela za nevinnou divku, ktera ji casto a bez jakekoliv odmeny pomahala. Pradlena ji rikala svata dusicka.
Jenze Valerie o tom nikomu nerekla a jala se sledovat pri pulnocnim besneni zivlu za pradlenou. Obloha byla nadherne cista, toliko hvezd se dlouho nepamatovalo a mesic dosahoval neznatelnych rozmeru.
Tu pradlena prala a prala, kdyz zpoza stromu na druhem brehu zahledla certa. Tuze se lekla a z vrtkaveho kamene se preklopila v jezero. Chlad ji stihl razem takovy, ze v okamziku ztratila vedomi a naveky ulehla na certovo dno.
Nez se tak ale stalo, zahledla na brehu svou svatou pomocnici Valerii a zvolala hlubokym hlasem `SvataVa` - lerie jiz nedorekla, bo voda byla mocnejsi nez jeji hlas a tak tato slova utichla spolu s ni.
Na druhem brehu, to nebyl cert, ale jen hajny zdejsiho kraje, ktery si kontoloval svuj revir.
Kdyz pak roznasel zpravu o tom, jak se utopila, respektive Certem byla vtazena nejaka Valerie.
Baterky dochazeji. Tedy konec