Zajimave jmeno.
Vence s sebou míti,
Slav, pij, hoduj ziti.
Takhle nejak kral poslouchal svého prince, ktery znal osud svých
strycku. Byl to takovy slovansky Mackbeth, jenz na kazdou navstevu
prinesl venec, pak slava propukla a v krale vypukla. Venceslav,
jakozto princ nikdy z navstevy neodjizdel stasten. Jeho tradici se
stal onen venec, co stryckum svym na onen svet nosil. Tato tradice
byla ryze slovanskeho puvodu a takoveto peclivosti nebylo v jinem
kraji, nez v tom nasem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat